Majami

Všichni víme, že nic nevydrží věčně. V dnešní době je tomu víc než pravda. Platí to snad o veškeré elektronice. Naše babičky mají ještě dnes různé pomocníky do domácnosti z doby, kdy byly mladé. O mobilních telefonech nemluvě. Dnes když si pořídíme mobilní telefon, předpokládáme, že něco vydrží, bude mobilní – tudíž se nám vejde do kapes od bundy nebo kalhot, o některých to ale říci nelze. Budou mít stovky funkcí, které nám usnadní život, paměť bude mnohem vyšší, než dokážeme zaplnit našimi fotkami a videi.

Žádná tlačítka, jen hezký a velký displej, kde bude vše přehledně vidět. Baterie vydrží minimálně tři dny, ano, pokud ho necháme ležet a pouze napíšeme zprávu nebo ho zvedneme, když nám někdo volá. Pokud si koupíme nový mobil, máme na něj po dobu dvou let záruku, nevím jak u ostatních, ale já mám pocit, že po vypršení záruční lhůty, má telefon tendenci se nějak pochroumat, aby se nenechal opravit, nebo za vysoké částky a tudíž nás donutí přihodit si nějakou korunu a koupit rovnou nový. Samozřejmě po dvou letech ten samí už pomalu vůbec neseženete a jsou nové, lepší dokonce i větší. Opak, ale bývá pravdou. Staré tlačítkové mobily fungovaly dobře, vydržely i pády na tvrdou zem. Fotky sice byly nic moc nebo jste si nemohli pořídit ani jednu, ale dovolali jsme se a zpráva se také dala napsat.

Dříve lidé fungovali i bez telefonů. Mobilní telefon je samozřejmě velký posun vpřed a už nejsou žádné pevné linky uvázané k zásuvce. Když si dneska vezmeme, jak často nabíjíme naše mobily, tak z nich skoro máme pevné linky také. Je to takový koloběh elektroniky, který v dnešní době není žádný velký držák, ale je to spíše o chloubě, kdo má větší displej, kolik kdo má fotoaparátů na zadní i přední straně, kolik funkcí umí a důležité, jestli byl dražší než ten, který mají ostatní. Dnešní doba je plná mobilních telefonů a lidí na nich závislých.