Majami

Vždycky jsem měla za to, že kdo má rád děti, tak je to samozřejmě dobrý člověk. A v tomhle mi dá asi jistě každý za pravdu. A já jsem vždycky toužila po rodině, kde bude hlavně dětský smích a dětská radost. Řekla jsem si, že si musím najít samozřejmě nějakého partnera, který taky bude chtít velkou rodinu. Protože se většinou setkávám s muži, kteří chtějí maximálně jedno nebo dvě děti. Tohle u mě ale bohužel nepřipadá v úvahu. Já bych si přála děti čtyři anebo klidně i pět. Mým osudem a posláním je mít asi hodně dětí, a to taky chci. Nevím proč, ale když to tak vezmu zpětně, tak historii našich žen, měly opravdu vždycky hodně dětí.

A nebylo to tím, že to byly třeba náhodou děti zplozené omyle, že nebyla antikoncepce. To vůbec ne. Protože každá žena z naší rodiny chtěla mít opravdu hodně dětí a já si nedokážu představit, že bych měla pouze jenom jedno anebo dvě děti. A kdybych už měla mít málo dětí, tak minimálně tři děti. A ovšem, ale když jsem si našla prvního přítele, tak ten mi dokonce řekl, že žádné děti nechce.

A v případě nouze prý maximálně jedno dítě, a to ještě v té době, když mu bude alespoň přes padesát let. Že si chce užít mládí. Tak toto samozřejmě nepřipadalo v úvahu, odkopla jsem ho a nechtěla jsem už žádného muže dlouho vidět. A po třech letech jsem si našla druhého partnera, který chtěl pouze jenom jedno dítě. Tohle taky nepřipadalo v úvahu. Nyní jsem rok a půl sama a doufám, že najdu nějakého muže, který bude skvělým otcem a bude chtít alespoň čtyři děti. Myslím si, že nic není ztraceno a že mám stále stejnou šanci najít lásku, jakou si zasloužím a jakou si zaslouží opravdu každý člověk na světě. A jak jste na tom byli vy s rodinou? Taky jste toužili po velké rodině nebo jste naopak chtěli jedno dítě? Já osobně ctím všechna rozhodnutí, protože každý ví, kolik děti zvládne.